Vždycky jsem měla v oblibě strašidelné příběhy a naše holčička, od dob co ji máme, je veliký dobrodruh. Tyhle dvě věci se nám tentokrát podařilo skloubit a my se tak podívali poprvé do Krnova!
Vlakem už jsme natolik zcestovalí, že jsme se tentokrát ztratili na ostravském hlavním nádraží. Rádcové se však nakonec našli a tak se naše cesta zařadila mezi ty úspěšné.
Od vlakového nádraží v Krnově není problém dojít snad kamkoli. Je to tak malinké, útulné městečko, až Vás nutí se usmívat. A taky, k muzeu se šlo pořád rovně, žejo. Ovšem i to mi někdy, obzvláště v Ostravě, činí mírné obtíže.
Muzeum se nachází v prostorách Flemmichovi vily, kterou v roce 1914 nechal vystavět krnovský textilní továrník, jehož rodina zde žila do roku 1948. Přítomnost tohoto rodu je však ve městě dokládala již za dob třicetileté války. Od roku 1951 pak sloužila vila jako kojenecký ústav. Suma sumárum, je to stavení s bohatou historií a na svůj věk stále velice atraktivní.
Hned za vstupními dveřmi nás uvítala paní pokladní, zkasírovala nás o 50 korun za kus dospělého, 30 korun za lístek pro naši holčičku a s úsměvem nás poslala do náručí evropských, krvelačných legend.
Hrabě Dráculu nemusí nikdo představovat, ale věděli jste, že ovšem málokdo tuší, že jako literární předloha mohla tvůrci Draculy – Bramu Stokerovi – posloužit českokrumlovská kněžna Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu? Ne? Tak její osud vám výstava také dá ochutnat. A co hraběnka Alžběta Báthory, známa jako Čachtická paní, koupající se v krvi panen. Víte? Nebo třeba Kateřina z Komárova, nemanželský syn Rudolfa II – Julius Caesar d´Austria a mnoho dalších postav budete mít tu čest poznat. Od každé z nich jste zde mohli nalézt nejen psany text, ale také jeho podobiznu v úchvatném, dobovém kostýmu, tu a tam proložené efektem. Chybět Vám tady nechyběl ani upíři hřbitov.
Byla to jedinečná možnost dozvědět se, jak upíra rozpoznat, hlavně jak se proti němu chránit. Kdy použít cibuli a kdy česnek, co provádět s kuchyňskou solí, z jakého dřeva vyrobit kůl, měli jsme možnost probádat typy upířích zubů a dozvědět se, v kolika podobách je možné upíra potkat.
A kdyby se, čistě náhodou, potřeboval někdo vydýchat, z náporu informací opředené kusem temna, o patro výše probíhala výstava “pohledů na Krnov”, bohatá na fotografie městečka ze všech možných období a úhlů.
A na závěr Vám ještě prozradím, že také procházka centrem Krnova byla velice milá a neokoukatelná, zkrátka stála za to! Všemi deseti. Udělali jsme si velice příjemný okruh parkem, který se zdál větší než město samotné, na jeho cestě jsme byli vtaženi do místní “Oázy klidu”, naše holčička na dětská hřiště a to vše doprovázel klid, který na nás ze všech stran působil.
