Tak jsme si dnes s holčičkou zkusily vyrobit plastelínu trochu jinak, než tomu bylo doteď. A že vám to byl zážitek.
Holčička jako vždy statečně a neúnavně pomáhá, ale mít u toho asistenci ještě jednoho pokladu grátis, to tomu teprve dá jiný rozměr. A že to těm dvěma spolu dohromady tak krásně hraje. Radost pohledět. To je Vám potom všude tolik smíchu, až nám mouka z pod ruk utíká.
A protože já jsem stále zmítána hormony, holčička zase propadla vločkám za okny, které při kontaktu se zemí mizí jako chlap od chyceného plechu a taky tak trochu praštěná Vánocemi v regálech obchodních center, daly jsme špetku Vánoc do té naší pánvičkové plastelíny.
Nachystali jsme si:
- Dva hrnečky hladké mouky
- Půl hrnečku soli
- Perníkové koření
- Může být také kakao
- Jeden a půl hrnečku vody
- Dvě lžíce oleje
- Třpytky
Smíchaly jsme si tekuté ingredience v misce a na pánev hodily ty sypké. Následně vše v pánvi zalily ingrediencemi z mísy a míchaly.
Míchaly, míchaly, hmota se nám začala lepit k sobě, ale my míchaly dál, dokud se nám všechno nespojilo v jednu “kuličku”. Ale pozor! Míchaly jsme, dokud ta kulička nepřestala lepit. 🙂

A protože sob, který se mnou sloužil všeho všudy třináct Vánoc letošní šichtu již neustál, měly jsme alespoň důvod pořídit vykrajovátka nová a k sobovy, podle naši holčičky, neodmyslitelně patří kůň! Ty ona tuze miluje. Skoro jako svého brášku. Ale opravdu jen skoro.

A pokud u toho neusnula, vykrajuje dodnes.