Autor: Lucy Foley
Počet stránek: 360
⭐️⭐️
Kdo by si nesnil o partě ze střední, která při sobě drží jak je život dlouhej. Jenže, lidi se mění, roky běží. Zrovna tahle parta ze střední si je skálopevně jistá, jak jim to všechny ty roky drží po kupě, jako mosazný panty. Jenže, ono to tak vždycky není. Někdy si u těla držíme bombu, jejíž tikot neslyšíme a tak se na ni mile usmíváme. Účastníci tohohle zájezdu na to ovšem brzy přijdou. Jejich oslava nového roku, na samotě u lesa, mezi sněhem, temnou nocí, chlastem, fetem a přáteli se změní ve hru “hádej kdo jsem”. A jednoho z nich bude stát život. Tady se věta “přátelé až za hrob” stává vysoce neatraktivní.
Tři sta šedesát stran, hopskání nejen po časové ose, ale taky z postavy na postavu. Tohleto si autorka vychutnala, to se musí. Ale co nešetřila na postavách, to šetřila na ději, na holý pupek. Všechno to bylo takový pomalý, než vám někdo z postav hodil záchranný lano v podobě napětí, byl konec příběhu. To, že autorka nedala do poslední chvíle znát, kdo to jako vlastně umřel měla být asi třešnička na dortu, ale to se taky nepovedlo, žejo. Přišla jsem na mrtvolu stejně rychle jako na vraha. Jestli já bych neměla předělat na červenou knihovnu.
Tududum tum.
