Tátovi do auta jsme skočily jako dvě, na kost promrzlé a hladové, stopařky. Zpěv a občasnou dětskou říkanku během cesty nám narušovalo jen netrpělivé odpočítávání zelené na semaforu, protože tydle stojací pauzy holčička naše nenese úplně s klidným posezením. Spíše naopak, žejo. “Edemé!”, volá.
Ale dojeli jsme! Všichni! Tak jak jsme do auta naskočily, z něj zase společně natěšeně vyskakujeme. Ovšem až po zvolání “kulí!” mi dochází, že každá z nás se zatajeným dechem běžíme, ale na úplně jinou stranu. Pantáta smějíc se mi pod “vousem” dotváří s naši holčičkou poslední sněhové kuličky a převádí směr za mou osobou. Dobře totiž ví, že jsem do té herničky nevpadla jen proto, že je mi blbý hned napoprvé přilítnout bez doprovodu dítěte.
Jen co jsme prošli kolem slečny, která nás všechny poctivě oštítkovala, naše slečna se zarazila. Koukala na expozici “stromy se skluzavkou a houpačkou” a fakt to vypadalo, že tady naše jízda končí, kam jsme ji to jako zatáhli. Při otočce vpravo to tam ale najednou bylo. Jiskřičky v očích by strčily do kapsy i Štědrý den! Je tady “vodní svět!”. Nelhala by jsem, kdybych řekla, že tady skončila naše výprava. Voda, voda, voda a zase jen voda. Balónky, mlýnky, vodní dělíčka a zase voda! “Maminko, tady zůstanem!”
Jak už to tak chodí nějakou dobu zabralo, než se uvolila opustit tento ráj na zemi. Mokrý rukávy až po lokty, nefalšovaný úsměv na tváři a můžeme se vydat tam, kam by zase náš táta chtěl. “Labyrint” s kosmonautem září, planety nad hlavou nás doprovází a když bude mise úspěšná, najdete hvězdy na konci cesty, který Vám otevřou bránu do labyrintu druhého. Jako přídavku, za odměnu.
Po úspěšné tátově misi máme menší oddech u světa vodního a můžeme vyrazit dál. Je před námi dvoupatrová expozice “důl”. Skluzavka, schody, sítě, tunýlek, trubky, kamínky, skřítci co hrdlo ráčí. Já vím, todle je svět dětský, ale vážně jsme tudle expozici prolezli všichni. Několikrát.
Následoval “autoservis” a “doktor s operačním sálem”. V autoservise naši holčičce šikovný kamarád vyměnil poctivě, pracně a precizně všechny čtyři kola zatím co spokojeně seděla za volantem, kroutila doleva, doprava a s naprostou odborností řádila. U pana doktora pak stihla pouze zuby vyčistit, zatím co vedle na lůžku ležel pacient pod drobnohledem malého doktora.
Následovalo převléknutí naši malé plavkyně. Takže, vážení rodiče. Pokud máte doma také vodního tvora, vlastně i pokud nemáte, doporučuji přibalit vše, co může být zasaženo, do zálohy. Ať nemusí i vaše drobátka další polovinu potit zadky ve svrchních zbytcích ze šatny. Ono některý ty děti se fakt snaží i plavat v exponátu.
“Cukrárna, restaurace Mc profík, video studio, hudební studio, kuchyň, farma a dílna” nebylo nic pro neposedný ručičky a nožičky naši holčičky. Pokladna , kávovary a různý vychytávky v Mc profíkovi na ni byly vysoko. A to i ty prstíky na nohou zapojila a na špičky se postavila. Co jde o kuchyň, tak tady bude po mamince, bez sebemenšího zájmu. Ale třeba ji jen vyděsilo množství jídel, které bylo na výběr. Každopádně všechny tydle exponáty se pyšní naprosto moderním vybavením. Některý možná nemine touha alespoň vyzkoušet. Třeba ten dortík dřevěný upéct, kávu v kavárně tátovi ke stolu donést. Nahrát si pořádnou hudební pecku nebo si natočit a na e-mail poslat parádní reklamu pro Déčko, zatím co táta bude uplatňovat dovednosti v dílně po kvalitní kávě.
“Obchod”, ten ji ale zaujal, tam to byla paráda. Tolik ovoce, opravdový nákupní košík, hromada zeleniny, váha a kasa nacpaná penězi. Ovšem ten jeřáb, na který z obchodu koukala ji nenechal chladnou. Kdo by si taky po práci za kasou nenechal ujít možnost řídit opravdický stroj, který na “staveništi” do druhého patra cihly vytáhne, aby malincí pracanti v patře měli dostatek materiálu k výstavbě, která tam právě probíhá.
Na konci tohohle obrovského dobrodružství je malinký “městečko” a “pískoviště pro malé archeology”. Písek, ten asi nikomu z nás představovat nemusím. Městečko z kostek, kde nechybí jak zvířátka od farmáře, tak dlouhatánský cesty pro ty kola dřevěný od uloveného autíčka z krabice, u naši holčičky naprosto upozadil. Místo kostek v krabici vyhrabkávala nálezy.
Dvě hodiny doslova pro celou rodinu za celých padesát korun na osobu. Symbolická částka pro naprostý štěstí každého dítěte předškolního, ve finále možná i toho školního, věku! Vstup je omezen na určitý počet osob, tak je lepší si u nich rezervovat flek, ať se na vás dostane. Za nás všechny to ale rozhodně stojí za to!
Sídlí přesně tady ⤵
Pod jednou střechou toho je mnohem víc, přijeďte do Vítkovic! Zatím koukni na jejich web.