Dnešní “hraní jsem pojala velice … Nenamáhavě, řekneme. Něco jako “zapoj maximum své fantazie, se vším, co máš nahozené na placu. Todle máma totiž úplně nedomyslela.”.

Potravinářským barvivem jsem večer před obarvila rýži. Ráno ji rozdělila do políček plata od vajíček, nastrkala k ní včeličky, knoflíčky a chlupatý bambulky. Do boxíku hned naproti jsem napěchovala ukradené seno, od té naší delegace morčat, ledabyle na něj poházela další chlupaté bambulky a přidala dvě motýlí formičky. Naše holčička si to navrch obohatila o lžíci a jednu mega pinzetu. Takový malinký úl naproti malinkýho pole.
Chvíli jen tak nabírala, přesypávala, to ona totiž tuze ráda. Potom začala včeličky schovávat do sena, aby se nenachladily, venku je totiž “sní,mami”- shníh,mami. Následně je začala zase z pod toho sena lovit a hledat stejný barvičky rýže, podle barvičky včeličky. Barvičky které nenašla nacpala zpátky pod to seno. Co s něma, když nemají domeček, žejo. Pak zase nabírala do motýlích formiček, míchat prstíkem a tak.
Musím uznat, že její fantazie s touhle jarní zábavou měla oproti své mámě napěchovanou nápady. Jen jsem potichu koukala a v duchu bědovala, kde já tu svou zapomněla. Dlouhý minuty vydržela. Nekecám. A Já taky.