Nějaký bacil mě bacil a naše holčička se horko těžko dostane ven, což ji docela tlačí v botě. Mě zase v tý botě tlačí, že toho po večerech moc nenaspím a že já Vám spím velice ráda. Ale z tý stránky druhý mám aspoň čas, když se mi podaří uspat to naše miminko, tvořit projekty…
U nás venku je teď tak nějak všelijak. Chladno, docela mokro, sluníčko se ukazuje kdekoli jinde, jen ne nad našim městem a přiznám se, že todle počasí mi vůbec nedělá dobře. Nějak se mi do něj nechce. Tak jsme při jednom venčení pejsků alespoň kousek “materiálu”, na malinkatý pokus, nasbíraly. Přesněji teda písek, pod koňský…
Letos si naše holčička tu bílou peřinu, kterou já ráda sleduji jen za okny a pouze po omezenou dobu, doslova zamilovala. Sáně a sněhový kuličky byli dvě věci který hledala, jen oči otevřela. Jenže se ten bílej uličník u nás zdržel po dobu kratší než je i pro mně snesitelný. A jak tomu malinkému tvorečkovi…