• Dětský svět, Dolní oblast Vítkovice

    Tátovi do auta jsme skočily jako dvě, na kost promrzlé a hladové, stopařky. Zpěv a občasnou dětskou říkanku během cesty nám narušovalo jen netrpělivé odpočítávání zelené na semaforu, protože tydle stojací pauzy holčička naše nenese úplně s klidným posezením. Spíše naopak, žejo. “Edemé!”, volá. Ale dojeli jsme! Všichni! Tak jak jsme do auta naskočily, z něj zase společně natěšeně vyskakujeme. Ovšem až po zvolání “kulí!” mi dochází, že každá z nás se zatajeným dechem běžíme, ale na úplně jinou stranu. Pantáta smějíc se mi pod “vousem” dotváří s naši holčičkou poslední sněhové kuličky a převádí směr za mou osobou. Dobře…

  • Muzeum hraček Ostrava

    “Lásko, pojedeme do Zoo?”, ptám se té naší malé princezny … A dojeli jsme do muzea hraček. S hvězdičkami v očích ta naše holčička vyskakuje z autobusu a přímou čarou pádí po chodníku, kam ji nožičky nesou. Po prvotním nadšení skáče pantátovi do náruče s neodmítnutelným “jdeme!”. Nadšeně si v tátově objetí poskočila a mohlo se pokračovat v cestě. Ona Vám totiž asi tušila, co přijde. “Sáhni mi na zadek a vytáhni mi z kapsy telefon, prosím”, vypadlo najednou z pantáty a já už tušila, že tenhleten směr, ten správný nebude. A taky že nebyl. Tak jsme to po pár…