Letošní rok nás zavál na druhý největší ostrov ve Středozemním moři který spadá pod Itálii, leč místní o tom nechtějí ani slyšet. A kultura? Tak ta se od té pevninské, Italské liší jednoznačně .
A protože jsme si tentokrát chtěli dát voraz od nacpávání batožin při pravidelných přesunech, zkrouhli jsme je na minimum. Jediný co jsme se z toho rozhodli vycucnout na maximum byla zábava pro děti a udržení dospělých při životě.
Vítejte tedy mezi střípky severní a středozemní Sardinie.
Přiletěli jsme do města Alghero, kde jsme se také na první dva dny ubytovali. Město je to nádherné, přezdívané „Malá Barcelona“, díky historickému vlivu Katalánska (autonomního společenství a historického regionu na severovýchodě Španělska)
Jeden by řekl, že nás ty nohy odnesly rovnou na hotel. Nu, opak je pravdou. Naše holčička by nám to totiž neodpustila! Koho zajímá postel, když může mít mezi prsty a na zadku písek , ve tvářích slunce a na rtech blažený úsměv.
Maria Pia, dlouhá pláž, jemný bílý písek, mělká voda a borovicový háj za zády, který voní po létě. Sen pro všecky holčičky, které tady můžou v týdnu snít, prakticky nerušeně, s výhledem na vlny a mořské hradby. Bacha však na víkendy, to je pak jiná pohádka.
Ale dost snění! Je třeba taky objevit krásu postelí a uložení batožin do skříní, děti naše. Až si odbudeme tyhle ubytovací nudnosti, vyrazíme vstříc západu slunce, který bude okouzlovat Bastioni, historické mořské hradby, které obepínají staré město Alghera. Budeme poslouchat hudbu, linoucí se z restaurací, pohupovat se do rytmu a doufat, že nám s tátou cvaknete společnou fotku bez protažení obličejíčku či znuděného, ba dokonce otráveného pohledu.
Hradby byly vystavěny ve 12 století z vápence a pískovce. Sloužily k obraně města před námořními útoky. Momentálně patří k nejlépe zachovaným městským hradbám s rozlohou přibližně 20 ha a jejich hlavním úkolem je okouzlovat překrásnými výhledy na promenádě a nabízet pestré společenské akce.
Teď už ovšem rovnýma nohama do postýlek, pohádku, pusu a dobrou noc. Mamka s taťkou musí chytit dech na další den.
Jelikož jsme rodiče s nadějí v krvi, den druhý byl v zachování zdravého rozumu opět plážový. Kombinace mořské vody a písku by nám dle výpočtů mohla zaručit úsměv na dětské tváři déle, než je jedna epizoda Pata a Mata. Nutno podotknout že matematika nebude nejsilnější stránka ani jednoho z nás, byť jeden rodič ji ovládá o fous lépe, než ten druhý.
Cala Gattona, divoká zátoka na východním pobřeží, patří mezi místa kam se jeden nedostane jen tak – a právě proto si zachovala téměř nedotčenou atmosféru. Tyrkysová voda, kombinace oblázků, vápencových skal, písku a doslova žádných lidí společně s odvážným vstupem tvoří ohromný kus překrásného místa!
Dej si ale bacha na slabý signál a žádný dostupný službičky! Hrozí také zapomenutí herních prvků pro nejmenší! No, nechceš se vracet pro ztraceného angličáka ..
Náš pan táta však není žádný plážový povaleč, nýbrž pořádný dobrodruh s neposednýma nohama a touhou objevovat, takže se mu po polovině dni stráveném na zadku či po kolena ve vlnách – holčičky nervový systém zatím odmítá akceptovat plavecké výkony kohokoli z rodiny, začala zapalovat lejtka. Zpáteční cesta nás proto zavedla na fantastickou procházku, která se táhne pro radost našich potomků opět kolem nějaký vody.
Stagno di Calich, pobřežní laguna oddělená od moře jen úzkým pruhem pevniny, její opětovné propojení s mořem zajišťuje úzký kanál. Má nejen sladkou i slanou vodu, pyšní se také bohatou vegetací a když budeš mít z pekla štětí, budeš koukat na plameňáky mimo ploty Zoologické zahrady! Na své si tady (stejně jako okolo Maria Pia) přijdou cyklisté, které potěší rovinatý terén cyklotrasy.
Další den nás čekal přesun do vnitrozemí. Nemohli jsme tedy opomenout naposledy nabrat písek do kalhot a zamávat sluníčku, které zapadá za mořský okraj. Pan táta mezitím obstaral palubní lístky na dopolední výpravu dne třetího, na kterou se každý ze zúčastněných těšil po svém. Holčička vůbec a chlapečkovi to bylo jedno.
Naše nohy tedy po snídani zamířily rovnou do přístavu. Já, jakožto tvrdá matka a bezedný zdroj inspirace pro své potomstvo jsem semkla rty a tvářila se nezničitelně, zatím co jsem v panice lepila zadek k sedadlu výletní lodi, která nás ladně dopravila s hloučkem dalších nadšenců do náruče Neptunovy jeskyně.
Pro ty méně odvážné, kam se za běžných situací řadím také já, se do jeskyně dá dopravit i po vlastních. Tedy, přesněji řečeno, po schodech. Po 654 schodech vytesaných do útesu, které bez pochyb nabízí neskutečné výhledy na moře, zatím co se vám pot řine ne jen po zádech a po čele. Nicméně, toto dobrodružství jsem si odpustila. Představa holčičky visící mi na zádech, zatím co by chlapeček na mé hrudi projevoval značný nesouhlas se sestřinou přítomností, mě donutil spolknout všechnu svou obavu která se přes noc nevítaně vyrojila a využít rozmanité lodní dopravy.
Jeskyni objevili místní rybáři během bouře, která je donutila hledat úkryt. Systematický průzkum zde začal však až ve 20 století, kdy byly objeveny další chodby a sály. Celý jeskynní systém se rozkládá na ploše zhruba 2500 metrů čtverečních, přičemž veřejnosti je přístupná zhruba čtvrtina. Geologická historie tohoto místa sahá milióny let do minulosti. Archeologické nálezy také prokázaly, že jeskyně byla známá jíž v prehistorických dobách, kdy sloužila jako útočiště původním obyvatelům Sardinie.
Návštěva tohoto, i mimo sezónu, přeplněného místečka stojí 14€ za dospělou osobu. Děti od 7 do 14 let platí po 10€ , no a ti šťastlivci do 7 let mají vstup gratis. Jo, aby bylo jasno, teplota se tady pohybuje okolo 18 stupňů, po celý rok, mikina tedy bodne.
Na závěr mi dovolte pár zajimavostí:
některé krápníky jsou staré více než dva miliony let
jeskyně byla v minulosti využívána pašeráky jako úkryt
žije zde několik endemických druhů živočichů, včetně vzácných druhů netopýrů
Jeskyně byla využívána jako kulisa pro několik filmových produkcí, včetně italských historických dramat.
Teď už jen lehce protáhnout končetiny a je třeba nás všechny nacpat na sedadla automobilu. Je čas se přesunout dále. Teď už opravdu tomu moři děti zamávejte, nastala chvíle pro krásy ve středu Sardinie. A že se těším jako malá holka!
Základem pro nás v těchto přesunech je bezdebat vhodná doba, kdy jsme schopni naše ratolesti uhoupat ke spánku. Lépe řečeno, kdy to za nás svede auto a nerovnosti na silnici. Tenhle přesun nás totiž bude stát 2,5 hodiny času. Náruč nám otevře pohostinné Barumini.
Děti opravdu cestu prospaly, což znamenalo klidnou cestu, ale dlouhý večer. Naházeli jsme tedy batožiny do skříní a vydali se objevovat krásy místních hřišť a hřišťátek. Následující den vezme všem přebytky i zbytky energie.
Sardegna in Miniatura, zábavní a vzdělávací park. kde uvidíš celý ostrov „zmenšený“ na jednom místě.
Nachází se zde miniatury nejznámějších míst Sardinie. Historické památky, kostely, nuragy (typické kamenné věže), modely měst, přístavů a krajin. Dinosauří park, botanická zahrada, malé akvárium a hlavně! Hlavně vláček projíždějící areálem!
Rozloha se táhne k 5 hektarům, s ledovým klidem se dá procházka sfouknout za zhruba 3 hodiny čistého času, děti ovšem zásadně nesouhlasí. V každém koutě na ně číhá další WOW, které zabere minuty a minuty průzkumu. Ve výsledku z toho svou veselou hravost stvoří celý den zasvěcený průzkumu.
Vlezný tady je 24€ pro dospěláka, 19€ pro děti nad 100 cm a pro ty pod je to zdarma. V ceně vstupenky je prohlídka komplet celého parku včetně jízdy vláčkem a lodičkou.
Naše děti se však dobíjejí slunečními paprsky, je tudíž výzvou uspořádat akci pro ně vyčerpávající. Což se s přibývajícím věkem o nás říci nedá.
Naplnili jsme tedy lahve vodou, odhodili oděvy na sluníčko a podnikli s našimi robátky večerní procházku za objevením krás blízkého okolí hotelu.
Cíl jsme neměli, courali jsme uličkami, i tak se nám ovšem podařilo najít naprosto fascinující místo, které mě doslova pohltilo. A děti taky, sic naprosto z jiných důvodů.
Casa Zapata Museum, palác ze 16.–17. století, pod jehož podlahami se nachází Nuraxi ‚e Cresia, komplex, který byl objeven v 90. letech. Vidět jej můžeme díky zavěšeným chodníkům a skleněným podlahám. Ano, skleněným podlahám, přesně to fascinovalo naše děti. K vidění jsou tady také archeologické nálezy z nuragické civilizace, historické dokumenty, příběh rodiny Zapata a tradiční sardinská kultura.
Na tohle dechberoucí místo je vlezný pro dospělého po 15€, pro děti od 13 do 17 let za 12€, od 7 do 12 let pak za 9€ no a ty ještě mladší to mají zadara. Tohle místo je ale opravdu nezapomenutelné.
Poslední den ve vnitrozemí jsme se rozhodli věnovat turistice, po nejkouzelnějším místě na planetě zemi! Nachází se v nadmořské výšce cca 500–600 m o rozloze asi 4 200–4 500 hektarů. Je to plochý vrchol s lesy, loukami, jezírky a dominantou této nebeské nádhery jsou malí, odolní koně žijící volně v přírodě. V nabídce je však také divoká, téměř nedotčená krajina, minimum turistů, sezónní jezírka a korkové duby.
V nabídce není jen úchvatná příroda a koňská kopyta. Ve skutečnosti jde o velmi zajímavou archeologickou oblast s osídlením starým tisíce let.
Objevit zde můžete dobu bronzovou v podobě malých kamenných věží které sloužily jako obranné a obytné stavby. „Domy Víl“, pravěké hrobky vytesané do skály starší než nuragy (neolit) a také starověká sídliště, pozůstatky vesnic a pastýřských osad.
Zkrátka historie a příroda na dosah ruky, v jednom balíčku neuvěřitelné procházky, zcela zdarma, kterou však nedostanete „na dlani“. Je třeba probudit toho dětského ducha, objevitele, který hluboko v nás dřímá.
Naše dobrodružství tímto končí a odjíždíme zpět do Alghera, otevřít náruč posledním dnům na pláži, s dětma od písku. Pro ty naše děti je totiž právě tohle momentálně největší dobrodružství.
Tak to byla Sardinie naši optikou!