“Lásko, pojedeme do Zoo?”, ptám se té naší malé princezny … A dojeli jsme do muzea hraček. S hvězdičkami v očích ta naše holčička vyskakuje z autobusu a přímou čarou pádí po chodníku, kam ji nožičky nesou. Po prvotním nadšení skáče pantátovi do náruče s neodmítnutelným “jdeme!”. Nadšeně si v tátově objetí poskočila a mohlo se pokračovat v cestě. Ona Vám totiž asi tušila, co přijde. “Sáhni mi na zadek a vytáhni mi z kapsy telefon, prosím”, vypadlo najednou z pantáty a já už tušila, že tenhleten směr, ten správný nebude. A taky že nebyl. Tak jsme to po pár…