Občas si hrajeme i s ledem. Aby to ta naše holčička měla splněný na všech frontách. No, občas.. Zatím máme za sebou přesně dvě verze. Rozbij a rozpusť.
V obou případech jsem narvala, co jsem v pokoji našla, do misky s vodou a strčila do mrazáku. Pak už jsem jen ten kus ledu přendala z misky do krabičky a nechala naši holčičku, aby nedobrovolné obyvatele naši malé Antarktidy zachránila.
V jednom případě zachraňovala kladivem. Ona má občas momenty, kdy by zatloukala jako o život, tak proč ji v tom nepodpořít, žejo.
V případě druhém jen zalévala, polévala, dokud ledy neroztály. Voda byla v krabičce, voda byla na naši holčičce, taky na podlaze, na nás, ale byla tam i radost, protože častěji než zatloukaní zbožňuje naše holčička zalévání, prělévání a tak vůbec.
Tohleto zalévání měla spojený s prvním, doma vyrobeným, sněhem. Z důvodu čistě bezpečnostních nakonec zalévala na zemi, s ručníky. Ona Vám totiž nakonec jen nezalévala, ale taky přesypávala, to má totiž taky tuze ráda.
